kus wolframu
po večeři
» autor: Němý blb |
můra krouží kolem žárovky
postrádající pravidelnost
pohybu vesmírných planet
barevné vlny se rozbíjejí o
temná skaliska sklopených víček
ještě mi zbylo trochu jamesona
nahoře se kapela slaďuje
a mladá hezká holka v dlouhejch
černejch nadkolenkách si
procvičuje upřímnej úsměv
medvěda na jednokolce
sedim v nějakým podzemí
a snažim se ze sebe vystoupit
jako se vystupuje z tramvaje
na málo rušný zastávce
však taky do sebe leju
jedno znamení za druhým
ale můj vnitřní sklep je
plnej lyží a všeho co by
nevydrželo v pokojový teplotě
necham na baru pár kováků
ta holka s falešným úsměvem
a hezkýma nohama
se kolem mně chvílí obtáčí
ale holka já v sobě nemam
ani ten kus wolframu
a vzhledem k tomu že kroužíš
zrovna kolem mně
tak budeš úplně jinej druh hmyzu
ulici přejdu na červenou
a svět je najednou nějakej
roztočenej pozpátku a já nevim
jestli je to těma jamesonama
ale na dalších krocích mam
navěšenou planetární těžkost
a přitom poskakuju jako Neil
cítím se první ve svým poznání
a pak mi nějakej debil s halogenkama
nasvítí do kischtu
a ty máš tváře plný
barevných nesmyslů
postrádající pravidelnost
pohybu vesmírných planet
barevné vlny se rozbíjejí o
temná skaliska sklopených víček
ještě mi zbylo trochu jamesona
nahoře se kapela slaďuje
a mladá hezká holka v dlouhejch
černejch nadkolenkách si
procvičuje upřímnej úsměv
medvěda na jednokolce
sedim v nějakým podzemí
a snažim se ze sebe vystoupit
jako se vystupuje z tramvaje
na málo rušný zastávce
však taky do sebe leju
jedno znamení za druhým
ale můj vnitřní sklep je
plnej lyží a všeho co by
nevydrželo v pokojový teplotě
necham na baru pár kováků
ta holka s falešným úsměvem
a hezkýma nohama
se kolem mně chvílí obtáčí
ale holka já v sobě nemam
ani ten kus wolframu
a vzhledem k tomu že kroužíš
zrovna kolem mně
tak budeš úplně jinej druh hmyzu
ulici přejdu na červenou
a svět je najednou nějakej
roztočenej pozpátku a já nevim
jestli je to těma jamesonama
ale na dalších krocích mam
navěšenou planetární těžkost
a přitom poskakuju jako Neil
cítím se první ve svým poznání
a pak mi nějakej debil s halogenkama
nasvítí do kischtu
a ty máš tváře plný
barevných nesmyslů
Tipů: 7
» 04.02.16
» komentářů: 3
» čteno: 512(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.02.2016 - 23:21
Paulmatthiole
Lom světla ze žárovky na hladině Jamesona ve sklenici vede často k filosofickým úvahám na témata napříč celým možným úvahovým spektrem, řekl bych… a jejich obsažnost je v jakési úměrnosti k počtu spatření dnavé podstaty oněch sklenic, přičemž já si onu obsažnost netroufám odhadnout… spolu s onou planetární těžkostí v nohou, kterou si představit dovedu :-)
Je to tak pár minut, co jsem pročítal dílo jedné slečny o zážitcích z první pitvy na patologii… co mě fascinuje na literárních serverech, je pestrost děl. Někdo snad píše lépe, někdo hůře, to jsem nikdy neposuzoval, anžto k tomu nejsem kompetentní, ale dohromady je to doslova koncert :-)
Je to tak pár minut, co jsem pročítal dílo jedné slečny o zážitcích z první pitvy na patologii… co mě fascinuje na literárních serverech, je pestrost děl. Někdo snad píše lépe, někdo hůře, to jsem nikdy neposuzoval, anžto k tomu nejsem kompetentní, ale dohromady je to doslova koncert :-)
» 05.02.2016 - 17:33
krizekkk
Mně taky. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: vyznání neznámé blondýně | Následující: hledání vlastní maličkosti