Koule železitého myšlení

Mé tělo je železná koule pro můj mozek
brzda hmoty, co brání mi vzlétnout
ze života svého sbírám zbytky trosek
jsem andělem v ďábelské sluji
a napravuji, co napácháno na mne bylo

jak napravit, co jiní mi činí
jen vyrovnat se myslí, rozumem
po nás potopa, až tady nebudem
kutálení těžkých koulí jak železných myšlenek
co hlavu tíží až naklání se na vše strany
otupělé hrany lze vzkřísit
křesat do rozsvícení
osvícení

svícen se sedmi svícemi
nesoucí svá tajemství
kapající vosk po kobercích
chodeb podivně zakroucených
v chrámu hlavy vyhloubených
hloubám a dál vrtám
chodby dalších překvapení
snění poletuje jak pára útrobami
trubkami žilek a žil
žila jsem, žila
své myšlenky zveřejnila
do spisů do knih
s tebou do kamenů do stromů i palem ryla
byla nadnesena nad vším obyčejným
zůstala světu vzácná
osvícená

kouli myšlenek na noze
ponechala jsem jiným
teď táhněte ji
zas chvíli
vy


.