duše na háku

zjistil jsem že nemůžu psát
bez kouzelnýho džina v lahvi
nebo bez vodky, rumu...
když už se přiznávam
ke třem tečkám na který
nejsem zrovna pyšnej
asi potřebuju smutek stejně
jako starej dobrák Chinaski
vždycky jsem to tušil že
múzy chodí do barů až k ránu
a vozí se jenom
ve drahejch auťácích
pokud možno s cizí espézetkou
vzpomínam si na kluby
kde se tyhle ubohý stvoření
potily jenom proto aby
je nějakej starej vocas
s minimální mzdou měl rád
musim nějak potlačit ten
tíživej pocit štěstí
kterej mě lehce šimrá
ale já kurva spíš potřebuju
aby do mě někdo zasek drápy
nechal mě vykrvácet
na dobře zavěšeným háku
a pak až to přijde někdo vytřít
aby ten kýbl nelil do záchodu
protože duše básníků prej
ucpávají trubky