Hádanky dvou protějšků

V záři půlnočního měsíce
něžně a zlehka za jejím uchem
pošeptal pár vlídných slov
na štíhlý její krk stvrdil je polibkem.

Z plné náruče její krásné podstaty
položil ji jemně na koberec z vlahých trav
s krátkostí času odhalila své ladné křivky
měsíc dotýkal se polibky zaměstnaných dvou hlav.

Konečky prstů ochutnávaly tajná zákoutí jejího těla
do posledního detailu vnímaly vášní tepoucí žár
se zavřenými oči, polibky klesal hlouběji do jejího nitra
tou nocí žádná z jejich hádanek nepřišla na zmar.