Kaňka

Inkoust rozlit po stole
oko věštce vidí v té skvrně
co stát se má i nestane

svíce zívá vysokým plamenem
čoud vytváří zrůdné tvary
stín věštce jak by byl živ
naklání se z jiné strany
než měl by se naklonit

nahlíží stín do skvrny temné modři
z něj povstane zvědavá hlava kobří
rozhlíží se, s nezájmem však váhá
tělo stočí, inkoustem zpět se stává

v magickém zrcadle parádivě
vzhlíží se křišťálová koule
síla těch dvou zrcadlo tříští
kouli ke stropu vymrští
a osud je zpečetěn
věštci koule na hlavu padá
věštec padá na záda
z nebe padá meteorit
i hvězda padá
a támhle letí kometa

z osudu nelze slevit
osud je někdy popleta

inkoust zaschl na stole
svíce svůj vosk rozlila
slepé je již oko věštce
hvězda spadla
uletěla kometa
meteorit rozpadl se v prach
a koule ví, že je vrah…


.