To v plamenech...

To plamenech se znovu rodí
něha co se nepřiznává
sama v sobě bloudí
když jen jednou nezamává

Aniž by pochopila
vteřinu ve studni v nás
když se zbavovala
všednosti,stínu z krás

Ještě šeptej v oblacích
jen tiše se skrývej
já vidím ti na očích
a nemávej,nikdy nemávej

Kdo člověka soudí
když vychladne ta káva
To plamenech se znovu rodí
když jen jednou nezamává.