alej opadaných stromů

mám v duši alej opadaných stromů
a na jejich holých větvích
se mi pohupujou oběšenci
poznávám každého z nich
vojáci co se vrátili z fronty
poražení svobodou a životem
svět byl pro ně příliš velký
a tak se teď klimbají tam a zpět
v utěšující pravidelnosti
všech z nás kdo si uchovávájí
v nitru pohyb alespoň šedesáti
snímků za minutu
slyšíš to zrychlující se dunění?
zapálím si cigaretu a pozoruju
jak ptáci na nebi lítaj v kruzích
aniž by tušili že odrazy na hladině
jsou první obětí letícího kamene