Báseň pouličních lamp

Příliš mladí, radostní z nového pouta, nesli se tmou,
jen světla pouličních lamp a to "snad se zaujmou".

Noc nám tehdy přála -
poslední červencová.
Ani déšť nezabránil
a tvá nestálá náruč mě hřála.

A vana přetékala touhou.

Tyhle "lásky" netrvají,
možná ani nikdy nevzplály.
Ti dva spolu chvíli hořívají,
než vše zhasí svítaní.

Ranní nádraží našeptávalo:

"Kéž se tyto duše ještě budou moci nadechnout společně!"


Víno, noc, svítící lampy, kaluže a my ruku v ruce se nikdy nesetkaly.