Jiní lidé

Ztratila jsem sama sebe,
někde v útrobách zbyly drobky
a taky pár jizev.
Vzpomínám si matně na to,
že na protichůdných březích řeky
stáli dva jiní lidé.
Věřila jsem sama v sebe,
teď nevěřím,
vířím skřeky.
Čekám, že se stane zázrak,
že si pro mě někdo přijde.
Marně v mysli opravuji
tvé vyřčené věty,
ječivý hlas v mojí hlavě
je silný
a bezpředmětný.
Ten hlas je tvůj
a já sama
neslyším se v tomto světě.
Zbyly drobky,
pár těch jizev,
staré fláky na kazetě.
Volám pomoc,
možná přijde,
možná ne
a možná splyne.
Nevadí mi nakonec,
že pomůžou mi jiní lidé.
Každý jiný by chtěl být
a naopak,
když ta chvíle nastane.
Jiní lidé v hlavě mojí
a v duši mé bezbranné.