*U hrobu rodičů*

Tam za tou hřbitovní zdí
na věčnost spí
rodiče moji. Všichni víme,
že už je nikdy neuvidíme.

Pryč je ta doba, kdy pro mě se dřeli
s vnoučaty svými se těšit chtěli,
to bylo všechno co v stáří jim zbylo,
dopřáno jim to však málokdy bylo.

Dospěla vnoučata, rodiny mají,
zda někdy se za tu zeď podívají ?
Zda-li pak někdy si hrob jejich najdou,
modlitbou, vzpomínkou za nimi zajdou,
že přece nadarmo nežili,
že by tu bez nich ni jeden nebyli..

Poděkování a láska jsou drahé zboží
i pro ty, co už jsou na pravdě Boží?

Pamatuj, vnoučku, na poslední hodinku,
vzpomeneš na dědu, babičku,otce a maminku!?