Podivná nemoc

Je půlnoc
a já vím, že měla bych dávno spát,
je to však nemoc,
co nedá mé duši klidně spát.

Je to však jistý druh takzvané nemoci,
která mě svírá v zajetí bezmoci.

Mysl je plná různých myšlenek,
co rozechvívají srdce smutných milenek.
Tělo je prosto tvých smělých dotyků,
ach jak těžké je, být tak dlouho bez styku.

Je však i kruté o tom dále psát,
proto mi odpusť, půjdu radši spát.