sokolí pero do čapky a slova do ticha

buková louč postonává nezapáleností

» autor: Kajuta

I.

Družina jezdců
zbrojnoši
Sokolí pero do čapky
den parný
v letních rozkoších
ze slunce
jako z kocábky
žár vylil výheň
do trávy
kobylky, cvrčky
pozdraví.
Kopyta koní
zvířená
zemdlená zem
i zvířena
i člověk
jehož pálí plech

v těch nicpachtících pochodech

II.

Buková louč
jak stín dlouhá
postonává nezapáleností

Až přijdou hosti
zaplane
Purkrabí, mnichu, kaplane!

Trn zubu v maso
žádná křeč
a pravdu vína
chvalořeč

III. pytlácká

Hmmm
mlsná lapky
srnčí, račí
si okem šera
zapytlačí

Tipů: 16

» 03.01.16

» komentářů: 9

» čteno: 605(14)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: dračí prsten

Komentáře (9)

» 03.01.2016 - 14:57

Tara

Tvé nevšední rýmy jsou doST inspirativní, STejně tak neuSTále dobré vyladění tvé duše...

» 03.01.2016 - 15:07

Lilith

Je milé v lednu čísti o dávné rozpálené vedrozemi a nicpachtítích (parádní to slovo) pochodech,
kde zdraví a pochodují snad i cvrčci… ;-)
taktéž o stonavé louči, co po zapálení možná vínu chvalořečí… ;-)
a raky, srnky dám si s chutí taky… :-)
To je tedy paráda pane vypravěči, skvělá vaše balada!!
a vám právem ST patří a s radostí si tento skvost zakládám :-)

» 03.01.2016 - 16:13

Ringo

Já kromě tradiční umělecké úrovně oceňuji i rafinovanost,se kterou jsi do slůvka „vylil“ zamaskoval (nejen) tvou oblíbenou Libresačku. ;-)

» 03.01.2016 - 23:40

libour

skvěloST*

» 04.01.2016 - 08:38

Kajuta

Díky všemenstvu :-)

» 04.01.2016 - 09:32

vavaoko

Moc fajn. Mám jen ST