Pro Lucii

Protože bylo chladno,
moje slzy promrzaly.
Stejně jako stékaly
po zamlžených oknech vlaku
kapky deště,
stejně tak jsem já padala
do krajů,
kam ty jsi však nemohla jít ještě.
Je to pravda?
Nebo není?
A proč je tak moc nespravedlivé,
že tebe, který tu být nechceš a nemusíš,
vystřídá už jen vzkaz v podobě toho deště,
který skrápí tvou bolest.
Jen tu viditelnou.
Ta skrytá bude ještě dlouho
ve mně pomalu promrzat.

Snad jsi ten déšť poslala ty.