Růžička červená

Růžička červená v zahradě rostla
Jako krůpěj krve mezi květinami,
Nebyla bohatá anebo prostá,
Byla taká, jaká byla pod hvězdami.

Na jaře rozvíjela v poupěti květ,
V létě rudé lístky okvětní na slunce hleděly,
Ta srdce zazářila červení hned,
Jako krůpěj krve prolité, jak oko sokolí.

Lístky zelené ve větru se chvěly,
Ty mnohé deštníky, co pily kapky dešťové,
Uschlé s větříkem zas potom do hnědi,
Když přišel podzim ten, oděli se sluhové.

Na podzim rudé plátky hebké na zem padly,
Uschly s prvním mrazem, bez vody.
Na zimu suchý stonek holý stál; zahrady
Náruč chladná sněhem jen tady
Smutně vzdychá, kdy přijde to jaro zase,
Aby růže kvést mohla v tom krásném čase.

Tu růžičku červenou viděl jsem jen krátce,
Snad ve snění bloudivém, možná i v pohádce.