pro Hříběcího kluka

črta skutečného přítele

» autor: Kajuta

Větrem pokroucený kmen
prastaré borovice
vzdychá pro osud
vykřičený do hřívy
uštvaného koně
jež vynaložil
veškerou sílu své lásky
pro Hříběcího kluka

Telepatická prosba
o cestě dál
o pokračování
o cíl
prosící v zpomalené hladině větru
A on plakal
protože věděl že umírá
protože to byl jeho kamarád
protože věděl že ho tady musí nechat
protože věděl že mu z boků uniká dech
a jeho kopyta jsou zlomená

A to velké srdce bylo šťastné
protože bude osvobozené od námahy
protože spolu mohli zůstat do poslední chvíle

Výdech
ještě jeden.

Ticho.

Kruh ticha
a slz.

Tipů: 18

» 30.12.15

» komentářů: 12

» čteno: 853(15)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (12)

» 30.12.2015 - 17:56

Tara

Tedy, co je to za předsilvestrovský smutek? Málem mne tvá báseň rozplakala...krásné...ST

» 30.12.2015 - 18:01

Kajuta

Tara: Strhl mě příběh jednoho malého velkého podivuhodného přatelství, ačkoliv jsem nechtěl psát nic smutného, strhl mě tak, že jsem nakonec musel a věnoval jej chlapci a jeho koni. Děkuji

» 30.12.2015 - 18:01

Lilith

Bolestná to chvíle pomalého umírání, avšak ve společnosti přítele velké srdce v poklidu přestává bít… a každý půjde svou cestou osudu dál…
Přesmutné, ale krásné… a kruh ticha a slz je i kolem mne…
Tobě ST+Z za snad nejsmutnější dílo, co jsem od tebe četla…

» 30.12.2015 - 18:07

Kajuta

Lilith: děkuji Hříběcí holko, vynasnažím se nepsat smutný věci, emoce tentokrát hodně zapracovaly. Ten příběh pude asi vždycky kolem, když půjdeme kolem koní ve Stráži. Díky za Slova Tvá.

» 30.12.2015 - 18:51

Lilith

Kajuta: NZ, milý poeto... Jen piš dál smutně i vesele, umíš to skvěle!!!

» 30.12.2015 - 19:54

Kapka

Tiché ST...

» 30.12.2015 - 21:13

Zee

a jakoby to bylo včera...díky za slzu, ST

» 30.12.2015 - 22:15

Rivendell

Krásné a smutné. Báseň je hluboce procítěna. Přiznám se, i slzu jsem uronil.
ST :-)