Ticho mořské války v Tichomoří

Klid před bouří…

Na ševelícím jihu se tmavá mračna
seskupují do válečných formací;
od pohledu jde z té polo hřmící atmosféry strach,
je vskutku těžká a moře se nepatrně zvedá k temnotě…

Tichomoří zbrojí lehkou technikou moře,
o to ničivější jsou však víry,
které vtáhnou nepřítele do dění, jež končí
smrtí ničemnou a nehezky pěnící krev.

Neslyšně se pohybující mořské vlny,
ukrývají své zapřisáhlé bojovníky;
mořské šelmy s korálovými zuby,
delfíny s hrotitými ocasy a nenávistným pištěním,
zavalité ježky s vystřelujícími jedovými bodlinami
a mnohé další přívržence tiché války.

V Tichomoří vypukla mořská válka,
hradba ze soli, která zkropila obléhatele;
moře barví tělní tekutiny mrtvých korzárů,
zdechlin šelem i delfínů…


Bouře kvílí v tichu válečném,
rozrývá hroty blesků hladinu;
páře lodě i obě válečné strany.

Nerozlišuje dobro a zlo…

Kdo je ten dobrý – kdo ten zlý?

Bouře je neživý a ničící živel,
a ač někteří básníci romantismu
tvrdí, že má svoji autonomní duši,
nikdo ji nemůže porazit.

Tichomoří sténá v umírajícím tichu,
agónie před vyhasnutím životů
jsou strašidelné chóry,
jež se odráží do všech směrů.

…nahoru, dolů,
zleva doprava…

Možná nikdy nezaniknou,
otisknou sílící i tiché umírání;
do paměti krvácejících vod,
navždy…!

Jako klid po bouři.