Nátepníčky

* * * * *
Jsem sama v poklidném pokoji
nikdo jiný zde není
jen ticho a světlo ještě denní
co v šerost se pozvolna mění.
Je doba adventní
A třetí svíce pomalu dohořívá
Nyní zavoní jehličí
však ta vůně je nějaká jiná, vlněná
a já mám dávný příběh před očima.
Bloudím svým zrakem
a tu je náhlé stop
Přemýšlím, počítám-
který to byl asi rok?
To jako malá v první
či druhé třídě?
pod stromečkem jsem měla
dáreček od paní učitelky
vězněné v Mauthausenu.
Slzy mi vytryskly z přivřených očí.
Na rukou cítím příjemné teplo.
To nátepníčky mě opět hřály
a zaháněly ode mne zimu.
Tehdy mrzlo,byl sníh,
do školy daleko, pěšky –
oblečení chabé a pro 4 děti.

Nevím co jsme dostali od rodičů
Bylo po válce, potěšilo nás cokoliv.

Ale moje nátepníčky od paní učitelky
to byl nejkrásnější dáreček.

* * * * *