Údolí / Všechny starý lásky

Černobílá fotografie.
Urna.
Za sklem plastové květiny.
Každý příběh končí.
Tečkou.

Zapálíme svíčku.
Koupil jsem jí gerbery.
Čtyři oranžový gerbery
s kopretinou.

Vezme litrovou zavařovačku.
nalije do ní vodu a
nese ji k nám.
Jde ztěžka.
Zlobí ho noha.

Ještě slyším,
jak říká:

"Je tu pěknej výhled.
Anežka tu má pěknej výhled.
Tady Ludvík
se jí vždycky líbil."

Ukazuje na fotku s urnou
v řadě naproti.

"Byl strojvůdce a fešák.
Tohle je blbá fotka.
Tady už vypadá jako starej vůl.
A jemu se babička taky líbila.
To víš, byla to ženská,
jak má bejt.
Tak se na sebe můžou dívat.
No a až tady budu já,
budu se dívat támhle do údolí."
Ukazuje prstem do dálky.
"Je tu krásnej výhled.

Tak co?
Půjdeme?"