Prosba

Ze dveří za dveře cesta vede,
do hájů, do alejí, do lidí.
Jen někdy prochází se po přídi,
znavená, a dno je za dnem šedé.
Jeden svět trhá mraky z oblohy,
druhý se diví proč, když stmívá se,
a černý klenot kazem na kráse
prý není. Den naráží na rohy
krinolínu křehkou k zulíbání.
Pěšinou za dveře z dveří chodí
pupci, trubci, hrubci, mimochodi,
průsečíkem zvadlí bez ustlání.

Dva rýmy si neodpustím, Rýme:
Otevři a řekni: Smět se smíme.