v modravém elektrizujícím rozbřesku…
vypadají slupky buráků pomačkaně…
» autor: enigman |
nastal odliv
lekníny podél břehu se lámou
a v blátě uvízlo pár mořských panen
na chvíli se rozhostí ticho
pak zavržou stromy
a rozezní se pomatená píseň
jako signál k uzavření burzy
a naděje jsou zametené
pod kobercem
civí na mě pelikán
ale já si všiml dívky
seděla vzpřímeně na zvlněném okraji
jako by se chystala rovnat si peří
a pak se to stane
přede mnou se roztříští šeď
a kolem se rozstřikují barvy života
ve světě tak přirozeném
že jsem ztracený
ponořený do ohniska
klesající do živé tkáně
pučícího hájku
kde poprvé chápu
význam niterných zátiší
která dávají najevo svou přítomnost
zaříkáním zraku a hmatu
na prahu vytvořeného světa
s mocí zjevení
které umožňuje vnímat
alchymii zvuků a významů
a dokázat přetvořit negativní podstatu
dokázat vpustit světlo
aby bylo možné
podat obsah srdce
ač projdu kolem kterékoli představy
šíří se z ní vůně a zvuk plavící se lodi
stojí u kormidla
a nespouští oči z portfolia času
do kterých vzdálených koutů asi nahlíží?
jiskřivý třpyt třísní výběžky vln
co naráží do matného zlata
a já kloužu
a rozplývám se
v tajemném prizmatu žití
protoplazmové říše
spájím stín se snem
bolest mizí jako mlha
a flétnový šepot mušle
vypráví legendu o zrození
lekníny podél břehu se lámou
a v blátě uvízlo pár mořských panen
na chvíli se rozhostí ticho
pak zavržou stromy
a rozezní se pomatená píseň
jako signál k uzavření burzy
a naděje jsou zametené
pod kobercem
civí na mě pelikán
ale já si všiml dívky
seděla vzpřímeně na zvlněném okraji
jako by se chystala rovnat si peří
a pak se to stane
přede mnou se roztříští šeď
a kolem se rozstřikují barvy života
ve světě tak přirozeném
že jsem ztracený
ponořený do ohniska
klesající do živé tkáně
pučícího hájku
kde poprvé chápu
význam niterných zátiší
která dávají najevo svou přítomnost
zaříkáním zraku a hmatu
na prahu vytvořeného světa
s mocí zjevení
které umožňuje vnímat
alchymii zvuků a významů
a dokázat přetvořit negativní podstatu
dokázat vpustit světlo
aby bylo možné
podat obsah srdce
ač projdu kolem kterékoli představy
šíří se z ní vůně a zvuk plavící se lodi
stojí u kormidla
a nespouští oči z portfolia času
do kterých vzdálených koutů asi nahlíží?
jiskřivý třpyt třísní výběžky vln
co naráží do matného zlata
a já kloužu
a rozplývám se
v tajemném prizmatu žití
protoplazmové říše
spájím stín se snem
bolest mizí jako mlha
a flétnový šepot mušle
vypráví legendu o zrození
Tipů: 13
» 10.12.15
» komentářů: 8
» čteno: 752(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 10.12.2015 - 09:31
detektor

Krása...ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: během noční jízdy pioneerem... | Následující: když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení...


