hořící hlas nebe

.

Jak se krásně vlní
vlasy krásné, kudrnaté

až se sílou stydí
vzplane po nich i chuť plamene

jak jsou křehké
vnímavé

jak jsou nebesky lehké
a poddajné

jak se krásně smějí
ty vlnky bambulaté

že prý i vonět smějí
jako magická rána
vždy o páté

povídej mi o nich pane
přeháněj vzácná ženo

jak každé ráno někdo vzplane
a v hloubce srdce budiž osvíceno

povídej mi o medu
o včelách v letním orosení

povídej mi o trávě a květech
o jejich něžném políbení

jak se krásně snáší
nadýchané

má každý své jméno
a mezi prsty uhrane

jak znějí struny
harfy z mramoru

jak se vznáší ty tóny
ke slunci.. nahoru


dej mi ochutnání
z many nebe

bušícím srdcem
máčím slzy v tichosti

dopřej mi ještě jedno pohlazení
vzácné chvilky vedle tebe

pak odplouvám
v bezbřehé nekonečnosti

.