Kdo se moc ptá...

Kdybych nebyla srab,
zeptala bych se Tě
na pár drobností.
Třeba:
Proč to, sakra, pořád tak bolí
(jenom mě) ?!
Jaks to udělal, žes tak rychle zapomněl?
Že bys mi třeba poradil,
proč
v noci brečím
a přes den mám vztek.
Na sebe.
Mám tisíc otázek.
Jak odehnat stesk,
co sedí na žaludku
a proniká tepnami,
jako jed?
Jaktože nemůžu myslet,
dýchat,
žít?
Proč pořád ve všem co dělám, je kus tebe?
Čím mám Tvoje otisky prstů
ze svojí kůže smýt?
Kdy to, krucinál, přestane (tak) bolet?!
Řekni mi, jak se to povedlo tak rychle tobě?
Anebo víš co...
...radši ne...