Tušení

Tuším prázdno
žádná naděje
se nikdy nerozpadne
myšlenky a slova
slova snílka
ta věta na nic nečeká
chápu
přesto věřím
že hvězdu znovu políbím.


Prokleté slovo
vykřiknu v naději
že se zlomí
naději neslyším
a přesto věřím
když říkám:Lituji
promarněných chvílí
bezpočet nadějí
bezpočet krás
bezpočet slibu
co bloudí
jak slunce co nemá jméno
jak kniha zářící
v seznamu bezejmenných tváří.

Žiji ze snu
sám kroky polykám
myšlence která bolí
když v soli
utápím staré lásky
nebo stará slova
bezcílné bloudění
hledání pravdy
co není k nalezení.


Ty tiše mlčíš?
Jen na vše čekáš?
slova si odvyknou
když se přivinou
a lžou,A lžou
než políbí ty staré sny.