Probuzení
Devátý výlev nešťastných vzbouřených citů nevyspělého děvčete.
» autorka: Nasko |
Světlo mi přes brýle do duhy přechází,
jeho v něm vidím, jeho - jak odchází.
Vidím ho všude, jak přízrak neviny,
smutky jsou moje i soucitné sestřiny.
Kde jsi? Proč tě vidím? Křičím...
ale jen ze spánku. A hlasem tišším,
odpovím té noční můře, co mě vítá.
V ní tě ztrácím... Vždyť je to realita.
Nesnaž se mě probudit.
jeho v něm vidím, jeho - jak odchází.
Vidím ho všude, jak přízrak neviny,
smutky jsou moje i soucitné sestřiny.
Kde jsi? Proč tě vidím? Křičím...
ale jen ze spánku. A hlasem tišším,
odpovím té noční můře, co mě vítá.
V ní tě ztrácím... Vždyť je to realita.
Nesnaž se mě probudit.
Tipů: 9
» 25.11.15
» komentářů: 7
» čteno: 652(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Možná jsem tě milovala
» 25.11.2015 - 21:26
Guanti Rosi
Probudí lepší. :O) Ale všichni jsme to v tom věku prožívali podobně, i bouřlivěji a napsala jsi to hezky. :O) ST
» 26.11.2015 - 16:40
krizekkk
Já se v sedmnácti netrápil, když mě dala kopačky. Sbalil jsem jinou. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Proplakané okamžiky | Následující: Nauč mne