cestou za ní...

na zelených svazích
se vezly stíny mraků
zatímco já drkotal
po kamenitých cestách
a hledal něco takového
co by v sobě ještě neneslo
znak budoucího

když tu náhle
na mne vybafla
polonahá dívka
do hor vsazená
jako klín v kmeni
zapomenutá

stáli jsme proti sobě
až ona vykřikla
koukejte se otočit plavajzníku
a nevykládejte
že jsem krásná

a přece krásná byla

všechno na ní mluvilo
jen nebyla vytržená ze země
rostlo to z ní
a dýchalo jejím dechem

na ticho odpovídala zpěvem
ale tak zvláštním
že musíte poslouchat několikrát
abyste pochopili
o čem vlastně zpívá
jak neustále pročišťuje
a obohacuje
takže na povrch
vyplouvají myšlenky
dávno ztracené
o nichž ani nevíte
že je paměť podržela