Posmrtná

Oči se přivírají ve schránce svých jamek
slzami zalité a štípající v koutcích bolavých strastí
chrastí železa v mozku ukotvená
ta závaží, ta tíha, co až na srdce tlačí
těžká to chvíle
v pláči

zouvám se ze smutku
mám z něj kuří oka na duši
nechci dál snít a jen čekat, to se nesluší
jsem panenka, co mrká, řasy od slz osuší
raději nechci vidět jen to růžové
vždyť ono to černá a černá až na popel

sypu se z urny ven
vítr mne nese nad kopcem
v lese jsem rozfoukaná a bedly ze mne budou růst
a mech a lesní tráva… a slunce ozáří tu krásu
popel z mého těla třpytivě se pyšní dál
i když můj život na Zemi dokonal
a odešel o dimenzi dál

šťastná a konečně bytostně svá
k vám dolů shlížím

a všem přeživším se za svou smrt
omlouvám

:-)


PS: tady je fajn, věřte mi


.