O mořské lahodnosti

Buď tiše, můj milý, buď tak tichý, jak jen dokážeš
šeptem pohádka se rozvine jak hedvábný koberec
svou ručkou tě pohladím po vlasech, tiše vyprávím
příběh lehký jak dech:

Dívala se, něžná ve svém pohledu hleděla svou nahotou
na jeho nahost, hladila ho v teskné chvíli a políbila na čelo
na tvář, oči, ucho, ve vlasech laskala ho

stmívalo se a vánek záclonou procházel s tančící průhledností
v jeho záhybech se chvěla touha jak v rozvlněném těle
přiklonil se k ní, hlavu lehce mezi ňadra složil a jen tiše dýchal
seděla na saténovém polštáři a tiše jak kočka předla

broukala mu jeho melodii, tak svádivou, laskavou
že hlavou sesunul se a na stehnech hřál ji jeho dech
foukal jí do klína, až pár jemných chloupků se zachvělo

hleděl na ty nesmírně hebké, skvostné záhyby, jež ho očekávaly
rty vlahými ji tam políbil, tam do růžové zahrady však s vůní moře
jazyk zvědavý, když vnikl do krajiny, o níž vždy jen snil

zasténala a otevřela se mu víc, by mohl vstoupit dál
by mohl rty zulíbat to hřejivé místo plné sladkoslané lahodnosti
míza v něm kypěla tak, jak to až dosud nikdy nepoznal

s láskou ji položil do podušek a ulehl k ní s dechem toužebným
zlíbal celé její tělo od rtů až dolů a dolů a dolů, ruce hladily ji celou
jeho úd narostl, zbytněl a vzpínal se ve vzrušeném odhodlání, až pronikl v ni

pulsovali spolu v rytmu dlouhých mořských vln, v němž ji kolébal
zaplavovala ho a on ji vtahoval do svých pohybů jak příboj vlna za vlnou
až oba obklopeni velkým oceánem slasti, jimi bouřlivě vytvořeným.


Můj milý, příběh krásný dovyprávěn… my spolu zůstáváme v objetí

já přece vím, vždyť o nás celý byl…

a znovu se k ní naklonil…


.