Znakoplavka
Letmé vzkazy
» autor: Clay |
Znakoplavka
Seděl jsem a opíral se o staré křeslo,
jen tak stojí mi v zahradě pohozené mezi stromy,
prší na něj,
mrzne,
zapadává listím
a prahne,
v úmorných vedrech, když je léto.
Trčí z něho už několik pružin,
naskakují mu boule a děraví,
od myší,
když na jisto si v něm udělají hnízdo,
nitě a molitan z útrob
a trochu sena,
co utrousil jsem při sušení trávy.
Vlhne a černá,
voní tlením.
Opřel jsem se a přivřel oči,
když mezi větvemi mě oslepovalo světlo,
Slunce mi zapadá do klína.
Mezi průrvou světa spatřil jsem stín znakoplavky.
Seděl jsem a opíral se o staré křeslo,
jen tak stojí mi v zahradě pohozené mezi stromy,
prší na něj,
mrzne,
zapadává listím
a prahne,
v úmorných vedrech, když je léto.
Trčí z něho už několik pružin,
naskakují mu boule a děraví,
od myší,
když na jisto si v něm udělají hnízdo,
nitě a molitan z útrob
a trochu sena,
co utrousil jsem při sušení trávy.
Vlhne a černá,
voní tlením.
Opřel jsem se a přivřel oči,
když mezi větvemi mě oslepovalo světlo,
Slunce mi zapadá do klína.
Mezi průrvou světa spatřil jsem stín znakoplavky.
Tipů: 15
» 22.11.15
» komentářů: 8
» čteno: 999(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.11.2015 - 09:53
Jako dobrá nálada
to křeslo, se tam rozpadá
nepatřičně na svém místě
znakoplavka, to vím jiSTě
plavat naznak ovládá :-)
to křeslo, se tam rozpadá
nepatřičně na svém místě
znakoplavka, to vím jiSTě
plavat naznak ovládá :-)
» 22.11.2015 - 11:03
detektor
ST
» 25.11.2015 - 16:46
krizekkk
Líbí. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vítězná | Následující: Ránem bubeníkovým