Neosobní
Jen několik slov k listopadu
» autor: Otrik |
Na cestách jen pošlapané kytky,
boty na nohou už dávno nejsou nové.
K snídani strach, k obědu oschlé zbytky
a k žití zdi, smutné a betonové.
Víc smůly než člověk umí unést,
míň všeho, co se se k smíchu zdá.
Hodně pokory a vůbec žádná bolest,
i když se rána zdá být citlivá.
Stále jen zima a velmi málo jara,
Šedivá, je barva běžných dnů.
Pohrdání, odměna běžná pro kašpara,
málo lásky, víc nároků.
Znovu vstát i po všech těch pádech,
bolest si zakazovat posledních 20 let.
Tak zase znovu, výdech nádech.
Žít, být a hlavně nekřičet.
boty na nohou už dávno nejsou nové.
K snídani strach, k obědu oschlé zbytky
a k žití zdi, smutné a betonové.
Víc smůly než člověk umí unést,
míň všeho, co se se k smíchu zdá.
Hodně pokory a vůbec žádná bolest,
i když se rána zdá být citlivá.
Stále jen zima a velmi málo jara,
Šedivá, je barva běžných dnů.
Pohrdání, odměna běžná pro kašpara,
málo lásky, víc nároků.
Znovu vstát i po všech těch pádech,
bolest si zakazovat posledních 20 let.
Tak zase znovu, výdech nádech.
Žít, být a hlavně nekřičet.
Tipů: 16
» 20.11.15
» komentářů: 7
» čteno: 696(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.11.2015 - 15:35
Proč nekřičet, proč zticha být? Ne, ozvat se všemu světu, nenechat to být!
ST
ST
» 14.12.2015 - 08:01
Umím, ale tahle báseň je čistě neosobní. Prostě mě něco napdlo, tak jsem to napsal. Jen bych rád upřesnil, že básnička není o mé maličkosti ani o žádných osobních pocitech:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.