Život je ironický

Lidi jsou prostě lidi,
jeden slepý, druhý vidí,
slepý ale vidí víc,
než ten zdravý dá se říct.

Slepý totiž srdcem cítí,
že i tak je život k žití,
zdravý se chce mít furt líp,
samou depresí by radši chcíp.

Těm co zbývá jen pár chvil,
z toho kousku co jim zbyl,
radují se z plných sil,
že naplno každý žil.

A tak jsou to nemocní,
co o životě zdravém sní,
a dali by tuny zlata,
za své zdraví nato tata.

Zatímco zdraví klejou a nadávají,
o život se obávají,
každý den je otrava,
že slunce svítí nevnímá.

Je to těžký na tom světě,
když každý lituje tě,
a v poslední možný větě,
řekne: „Máš cos chtěl!”

Tak žij šťastně každý den,
na starosti zapomeň,
bručoun oblíbený není,
takhle umřeš v zapomnění.

Jsou mezi námi tací lotři,
kteří kdyby žili jak se patří,
tak svět by byl jinačí,
jenže na to jeden nestačí.

A pak jsou tu ještě tací,
kteří tě každým slovem bací,
a žijí jako raci,
pořád cestou nazpátek.

Važ si toho že ještě žiješ,
a i když někdy sprostě kleješ,
někteří by byli rádi,
kdyby mohli být tak mladí.

Život je zkrátka ironický,
ale to tak bylo vždycky,
zdravý ten se stále mračí,
nemocnému úsměv stačí.

A tak si dobře pamatuj,
zastav se a chvíli stůj,
koukni jak to na světě chodí,
jak umírá se a jak rodí,
v lesích to žije, louky voní,
země spousty darů plodí,
nebe slzí, hučí úl,
no tak žij a nebuď vůl!