Kat

Katovskou bránou do města vstoupil,
muž, co z katovny pocházel,
každý mu hned z cesty ustoupil,
když na ulici vycházel.

Oděn byl v košili kroužkové a kalhotách drátěných,
Obutý v botách vysokých,
na rukou rukavice červené, přes hlavu kápi,
za ním šli pomocníci jeho v černých šatech plátěných,
s károu na kolech skřípavých,
vykonat špinavou službu svou, spravedlnost, práci.

Setnout hlavu lotrovi, kázal radní pán,
Ve vězení do želez loupežník byl dán,
Kolem radnice davy lidu koukají a čekají
Kdy vyjde kat s odsouzencem, v popravu rychlou doufají.

Pak rozezní se silně zvon kostelní,
Kat jde vykonat právo stanné,
Loupežník v káře dá se na modlení,
Ke kopci nad městem průvod se hrne.


Lidé pozor si dávají,
Aby se kata nedotkli ni jediným dotykem,
Snad se bojí, strachují,
Že by peklu propadli svým mrzkým hříšným životem.

Loupežník se modlí stále,
Šibenice už se kvapem blíží,
Ještě kousek, o krok dále,
Na průvod špalek z výšky shlíží.

Loupežník z káry je k popravišti vzat,
Brání se tvrdě, křičí, že je nevinný,
Kroutí se však marně, téměř jako had,
Hlásek od lidu není slyšet jediný.

Jen ticho a křik viníka,
Ten nucen, k špalku pokleká,
Hlavu na něj položí,
Prosí o milost boží.

Kat meč popravní si vezme,
Napřáhne se k ráně smrtné, poslední.
Sekne; hlava sťatá v louži krve,
Bezvládné tělo na dřevě zaduní.

Ortel jest vykonán,
Groše v měšci slibně cinkají,
Loupežník zahrabán,
Do země, v níž kosti křupají.

Radní pán a lid vleče se pomalu,
Dolů z kopce dlouhého,
Do svých městských domovů,
Zapomenout mrtvého.

Další rok kat zas tělo čtvrtí,
A s ním jeho pomocníci,
O rok déle láme velkým kolem viníka,
Za měsíc zas mučí neznámého chlípníka.

Hned pak bandu loupežníků drzých popraví,
Ba i hrdla šlechtická na druhý břeh odpraví.
Mučicími nástroji pravdu z lidí ždímá,
Španělská bota to je přítelkyně vlídná.

Tak koná kat své řemeslo,
Co grošů vůz mu vyneslo,
Hřích spravedlností trestá,
Projel téměř všechna města,
Neboť známý mistr popravčí je přec,
Za krádeží, smilstvem, hříchy, spadne klec.