Karmazínky

Přišla jen s kufrem
z noční ulice
že nemá kam jít
a že stydí se
a vlhká byla
jak ráno podzimní
jak podzimní bývá den
neplakala už
hleděla do kafe
a rozmazaná růž
kreslila obrázek
na tváři spanilé
vzala si karmazínku
deku jsem přes ni dal

a ona tak zkrásněla
při plamínku

když přišlo ráno
já byl sám
na zrcadlo
rtěnkou napsala
že už je vyspalá
a že děkuje moc
za tuhle noc
a že půjde dál
a někdy prý možná
snad...

a já čekám
u misky karmazínek
u stydlé kávy
že znovu přijde
že znovu bude tady
že objeví se
že se vrátí...