ožralecký touhy

když se všechno rozpouští
a znova nabývá ty prastaré formy
namáčíš rty do zbytku důstojnosti
i kdyby byla rozlitá na baru
pořád hledat pro všechno tvar
nechte hranice těm co nemaj odvahu
já si chci mraky kupit do oblak
neměřit vzdálenosti mezi slovy
smířit se s nezměřitelným
poznávat staré známé jen
ve věčně uplynulých teď a nyní
ale jsou to jenom ožralecký touhy
nakonec polykáme stejně naprázdno
a zas si dneska večer změřim pas
abych se ráno vešel do člověka
a nepadal mi