Jen smutek asi uletěl...

Mlčím v čase minulém
vteřiny pro sebe si hrabu
trvám na svém
ale nadávám si do srabu

Když vrážím hlavou do zdi
jen kecy nesnáším
myšlenkou se brodím
slovem se oblažím

To krásný asi nepotkám
když věty jsou tak krátký
já svá ústa zamykám
když něha odešla zadními
/ Vrátky/

Abych potom jen pochopil
co říct jsem včera chtěl
to jsem se nenapil
Jen smutek asi uletěl.