Nejistá

Já budu čekat
kotníky vrostlé do listí
na dech tvůj
až s větrem tiše znejistí
pak přiznám Ti
němými ústy na ústa plná nachu
dotekem
jak moc zas v tobě tápu

poprvé, naposled zas a znova
umlčet všechna tvá zbytečná slova
hned cítit ve své dlani
víc než jen prsty
co troufale se klaní
dotekům hrubého hedvábí
v naději
že mezi námi zachrání
beznaděj těl i příliš krátký klid
vteřinu kdy přestaneme snít

nebudu čekat
tiše na poslední tvůj list
jak podzim svléknu Tě
a nepřestanu číst
abych pak slepý
popraven divokou tvou ženou
nechal Tě
v tisíci listech na kolenou

…nedotčenou