Hrad na stezce

Hrad na stezce.

Já rval se. Pil a v hrdlo lhal, však nedostal mne kat.
Králi Václav jít mi přikázal. Mám hájit jeho hrad.

Tak v lesích žiji nad stezkou a hlídám kupců klid.
Oni si kráčí cestou svou. Já tady musím být.

Je vyhnanstvím ta služba má. Vím, šel jsem cestou hříchu.
Praha je navždy vzdálená. Zmírám zde v lesa tichu.

Pět mužů hlídá na hradbách. A pět spí ve stájích.
Já bloudím ve svých vzpomínkách. Za nocí bezesných.

Studená, temná komnata. Krb, který dávno zhas.
Je těžká, krutá samota. Je dlouhý zimní čas.

Až z jara sníh se vytratí. Zas stezka ožije.
Slunce ohřeje kameny. Kraj jasem zalije.

Snad posel z Prahy přijede. Snad napíše mi král.
Že domů smím se navrátit. Že milost svou mi dal.

Zatím však v hradě nad stezkou musím o tom jen snít.
Chránit tu stezku královskou. A jeho zákon ctít.

V hraničních horách stojí hrad. I purkrabí již spí.
Je temná lesů dálava. A tenká stezka v ní.

Tam na Stožecké skále, tam stával starý hrad.
Snad za Václava krále jej dali postavit.

Ze skály shlížel směle a dlouho měl zde stát.
On země střežil bránu. A na stezce byl klid.

Ten hrad však kdosi pobořil. Je dávno tomu již.
Na skále hradu ruiny jsou. Pod skalou černý kříž.