Most přes všechno

Prolog:

Bojím se

že mi z toho všeho jednou praskne srdce



neumí to přestat bolet

a neumí to odejít ...





Okna pohltilo psí víno

a v ulici zůstal leda vítr a hluk

stánkař tam stojí někdy

jednou jsem ho potkala

za hezkého počasí



v noci osvětlená tichá cesta

domove, jak nesnadně se opouštíš

pro jiný



(kvůli rozumu nemít na vybranou)



ze stovky zůstal jeden přítel

co dávno přešel tenhle most



Epilog:

do výhledu na silnici kreslím

co před očima zůstalo přitlučené

hřeby z dlaní po trestu

že ten most

nedovedu spálit taky