*Vzpomínka na poslední pomaturitní setkání*

Mladíci a mladice,
dovolte mi velice,
bych vás všechny pozdravil,
pár slov k vám teď promluvil.
Jak se jenom změnil svět
od těch našich mladých let?!

Maturita naše byla
dospělosti zkouška pouhá,
nadešla však léta dlouhá
co nás v život zocelila.
Dvacet let po maturitě
měl z nás každý aspoň dítě,
někdo jedno, někdo dvě,
jak se to holt povede.

Dvacet let po našem zrání
došlo v politice k tání:
Šedesátý osmý rok
historie vážný krok!
Přišli k nám zas Rudí Bratři,
vyzbrojeni jak se patří.
Přišli bratři? Přišli rudí?
Vzpomínka ta dodnes studí.

Západ hoří-východ hasí,
říkává se o počasí.
Tohle byla věc však jiná,
Šlo o politické klima!
Aby prý byl v zemi klid
(vzkázal Bolšoj Leonid)
poslal na nás vojska rudá,
by zavládla zase nuda.
V této velmi vážné chvíli
mnozí z nás se rozčílili,
měli plné zuby Ruska,
vlast jim byla náhle úzká:
Každý z nich měl jiný nápad.
Odešli v Jih? Sever? Západ?
Problémů tam měli dosti,
svobody však do sytosti!

Dalších asi deset let
V politice tlustý led
zoceloval naše zrání.
V zahraničí málo zdání
jak zle bylo převelice
v osiřelé republice...

Přesto jsme to vydrželi
těšíce se na tu chvíli
až se dech těm Rusům zkrátí,
staré dobré časy vrátí!

Zemřel Brežněv –garda stará-
v politice zas to hárá:
Jako lev se vynořil
GORBI, co to zavařil!!
Pouhé čtyři roky nato
nepotřeboval by svět už NATO.
Ledy pukly, ledy praskly,
Rudé hvězdy všude zhasly,
svobodně jsme začli dýchat,
kaši vlastní vařit, míchat.
Zráli jsme do šedesátky,
život na plné obrátky.
Neé tak rychle! To chce klid!
Sejdem se jak žádá lid!

Kabátek-Drobílek-Sládek
nezalekli se všech dálek,
sedli za stůl, k stroji sáhli,
maturantů seznam zvládli.
Vlastní rukou podepsali
pozvánky, co rozeslali
jednou –třikrát-po páté.
Letos po kolikáté
sešli jsme se v tento čas
kdy už mnohým zbělel vlas?
Prořídly též naše řad,y
nenajdeš už kamarády
všechny mezi námi zas...

V gymnáziu-taky stárne-
jiný systém v něm teď vládne,
stojí tu už přes sto roků.
Našich dětí, ba i vnuků
množství se tam nachodilo,
vědám mnohým naučilo.

Kdepak jsou ti braši chrabří
profesoři naši staří?
Kdepak jsou? As na věčnosti,
v hrobech tlejí jejich kosti,
vzpomínky jen na ně zbyly.
Nám se čas už také chýlí...
Neberme to však tak vážně,
o to vás teď prosím snažně!
Igitur et gaudeamus,
dělejme dnes klidně rámus!
Carpe diem-učili nás-
mějme tedy radost, špás,
veselme se všichni zas!
Nač jsme celá léta zráli?
Abychom se dneska smáli,
jak jsme život vychutnali
když jsme si jej budovali!
Uzráli jsme v správnou dobu,
překonali mnohou zlobu.
Měli jsme holt zkrátka kliku!
Teď už visí na hřebíku
naše chlouba-povolání.
Nikdo nám už nezabrání
žít pro klid a klid jen mít!
Práce dosti pro ty mladší.
Dopřejme si život sladší!
Pracovali jsme už dosti,
o tom svědčí naše kosti,
o tom mluví naše těla.
By nám však nezlenivěla
pěstujme dál gymnastiku,
abychom nevyšli z cviku.
Tělesný klid -jak se říká-
není jen tak bez rizika!

Kamarádi, kamarádky,
znaveni jste mými řádky?
Znaveni jste mými rýmy
laicky neumělými?

Hned už končím: přeji vám
študákům a študačkám
pěkný večer, pití, jídlo,
pro další rok dobré bydlo:
To jest- penzi, rentu, důchod,
aby za rok zas byl důvod
sejít se tu v našem kruhu,
dostat v život novou vzpruhu!!

Gaudeamus igitur!
Každý zdráv buď jako tur,
bychom dožili se toho
přeji vám všem moc a mnoho!

Přes dvatisíce let
přehoupne se brzy svět.
Bychom dožili ten čas,
přeji vám všem moc a zas!!!