z lásky

Dvě siluety lidí v mlze ranní
spěchaj na vlak.. hulení mají..
spěchaj na hlas.. chlamou se krabičce přání
třytí se oči avšak povinnosti ještě volají
kolik máš smutku, tolik musíš mít přání
ty zarmutek pak za tebe zahání
a kolik dobrých skutků tolik očí
jen ty tě zachrání až povíš "já se loučím"
i povinností mají siluety dosti
jednou až skončí budou zas dvě děti co hrají si bez starosti
a užijou si spolu moře radosti
s krabičkou plnou přání.. z přírody.. skvosty
půjdou přes města i mosty
vlaky šalinimi i porosty
půjdou tam kde utopí tuny zlosti
protože budou spolu starostí prosti
nebudou je pálit okolnosti
nebudou je trápit žádný krysy a kostry
"žit a nelitovat" stane se posedlostí...
žadný boření .. ale budou stavět mosty ..
víš a dál až do věčnosti