Rozum a cit

Ach lásko, špatné kamarády
sobě máš,
úzkost, smutek, zoufalství,
ke stolu k nim přisedáš.

Přitom láska, milování
je jak souhra
nejkrásnějších barev
v malování.

Chci malovat....
Všechny odstíny zelené,
srdce moje tolik zmámené...
Do nich žlutou, modrou barvu dám,
kéž na chvíli prázdnou hlavu mám.

Přidám barvu červenou,
tu co k lásce pasuje,
lásky dílo nejednou
malíř štětcem čaruje.

Přišel rozum...nakukuje,
přidej šedou...rozkazuje
a malíř?
Ten poslušně jen maluje.

Barvy lásky pod šedí
blednou a nic nevědí...
Že to rozum za to může,
léčit srdce nepomůže.