Jedeme na konečnou

Den kouřil na lavičkách v parku
bolel a smál se a tiše se modlil
jazykem prostým popírání

Spočítej pro mě vlnky na Labi, lásko
je brzo na to mluvit o zítřku
je pozdě pro věčnost
bezčasí kraluje teď našim životům
spojeným vláknem pavučiny

Jedeme na konečnou
už si nikdy nebudeme cizí
nikdy už nemůžeme předstírat
že se neznáme
ale
všechno to trvalo
moc dlouho a všechno to stálo
příliš mnoho sil