Životem unaven

Když dálka nemá ani jméno
ve slovech zní jen vzpomínka
spálené ticho naději nepřizná
že věčné ticho,s časem závodí
jsou v každém obrazy
beze změny
zakrytý objektiv
slunce v pravé poledne
oslepí
lhář co beze slov
znovu procitá
jen mění se v kov
znovu pročítá
dopis zalepí
než si zas sedne
na guláš a pozdní rum
jen několik piv
mysl zastíní
jen tak pro legraci
zazpívá
aby i poslední host
zabouchl dveře
do svého žití
můra se chytí
asi se nikdy nepřizná
že je zbytečná
jako jeho den
Životem Unaven.