Doufat» autorka: Coco |
Opakovaná znechucení, střídající se s pocity naděje,
tak naivní ...
Už se nechci probudit, zítra ráno spasím svět,
nevnímám nic, moje otázky budou středem vesmíru.
Zabít se a chtít žít
vyrvat si srdce a chtít je zpátky, až je dostanu udělám to znovu, budu litovat,
lítostí nad sebou budu rvát srdce dalším, budu prosit o pomoc,
prosím o pomoc, uvnitř v mé hlavě to zní opravdově, snad se uslyším i já.
tak naivní ...
Už se nechci probudit, zítra ráno spasím svět,
nevnímám nic, moje otázky budou středem vesmíru.
Zabít se a chtít žít
vyrvat si srdce a chtít je zpátky, až je dostanu udělám to znovu, budu litovat,
lítostí nad sebou budu rvát srdce dalším, budu prosit o pomoc,
prosím o pomoc, uvnitř v mé hlavě to zní opravdově, snad se uslyším i já.
Tipů: 3
» 18.10.15
» komentářů: 6
» čteno: 662(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.10.2015 - 23:53
Vždy je důvod proč jít dál.A není-li to pouze fikce,ale
niterný pocit tak malá rada.Spánek léčí...
niterný pocit tak malá rada.Spánek léčí...
» 19.10.2015 - 03:32
Jestli to není pouhá literatura a vypisuješ své pocity, pak honem šupajdi k doktorovi.
Podobný pocit popsal Mácha v básni (snad to moc nezkomolím) Jako trosky v světle bledém, míhají se mlhy šedem .... Také nakonec zapřísahá: tak myšlenko nevyzírej.... a když už musíš ničit něčí srdce, tak jen to moje...
Podobný pocit popsal Mácha v básni (snad to moc nezkomolím) Jako trosky v světle bledém, míhají se mlhy šedem .... Také nakonec zapřísahá: tak myšlenko nevyzírej.... a když už musíš ničit něčí srdce, tak jen to moje...
» 19.10.2015 - 16:56
krizekkk
Franta to rozťal :-)
» 18.10.2016 - 13:58
Adramelech
Docela tě chápu. TIP
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.