*Pochybnosti*

Dělám to já neb už to udělal někdo jiný? Říkám to já neb už to řekl někdo jiný?
Vnímám to já neb už to vnímal někdo jiný? Je to ode mne nebo není?
Je to ode mne pro tebe nebo snad pro tebe, ale ne ode mne?
Už jsem se tak narodil nebo jsem tím teprve stal? Anebo možná od každého jen tak napůl?
Nevím, proč to nevím a proč bych to měl vědět, když to nevím? Vždyť ty to taky nevíš! Nebo to víš? Proč nevím, že víš, že to nevíš? Neříkej, že to nevíš! Vždyť když já to nevím, tak to víš ty! To přece vím, že to vím. Nebo to nevím?
Ale co je vlastně ode mne a co ne? Vím, že to vím, ale nevím proč to vím či nevím?
Vím vůbec, že jsem a že to vím nebo to nevím, že to nevím? A co ty? Víš, že to víš nebo nevíš, že bys to mohl vědět? Proč nevíš, že to víš a přitom víš, že to nevíš?
Tak co tedy? Víš, že to o tobě vím, že to nevíš anebo nevíš, že to o tobě vím, když to sám nevím?Vím, že to nevím. Víš to taky nebo nevíš? Proč nevíš, že to vím a proč vím, že to nevíš, když to přece víš!?
Oba dva přece víme, že nevíme, že to víme. A proč víme, že to nevíme, když to přece musíme vědět! Zajisté asi proto, že jsme oba vědoucí nevědomci. Nebo nejsme? A proč bychom nebyli, když přece jen jsme. Nebo nejsme?Proč nevíme, že jsme, když zřejmě nejsme? A proč nejsme, když víme, že jsme? My prostě nevíme, že toho tolik víme, ačkoliv to nevíme. Ty to nevíš, já taky ne. Já jen vím, že to nevím a vím, že jsme zase na začátku. Že totiž něco víme a přitom ani nevíme, že to víme. To přece není žádná nevědomost vědět, že nevíme co víme, abychom věděli, že to víme.
Víš nebo to nevíš???
Já přece vím, že to nevíš! Nevím to jistě, ale myslím si, že to vím.
Ano vím, teď je to úplně jasné, že to vím!
Nebo přec...?
Hmm, nevím.
Vím jenom, že o tom naprosto nepochybuji. Přeci vím, co vím a co říkám! Nebo?