Mudžáhid

Můj otec láskou nešetřil,
když mi život daroval,
byl mužem, jak se patří,
mou matku vroucně miloval
spravedlivý před Bohem,
na dobrou víru vždycky dbal
vždy poctivý a šlechetný,
škoda, že jsem jej nepoznal.

Matku pamatuji krátce,
však v srdci navždy zůstane,
její hlas zněl tak sladce
jak nejkrásnější hudba z ráje
utěšitel můj a rádce
znala moje těžkosti,
všechno jistě šlo by hladce,
kdyby zůstala tu déle.

Bratry neviděl jsem léta,
když nás vzali všechny pryč,
parta nelítostných mužů,
že budeme prý Bohu blíž
tak odjeli jsme každý jinam,
mně dali stejnokroj a hašiš
a vítali mě mezi sebou slovy
„novou rodinu teď obdržíš.“

Tak dělám teď, co prý je správné
co nařídil Bůh udělat
a co je nutné, chcem-li vyhrát,
pak bude všude mír a dokonalost,
zavládne na světě boží řád
a nejvyšší mne čeká odměna,
jenom se prý nesmím bát
ve válce se bít a umírat.

Přesto mám však jednu podmínku:
chci v ráji zase vidět
svého tatínka a maminku.