Podzim
.. pro mě nejkrásnější období v roce
» autorka: Amelie M. |
Miluju podzimní dny, kdy mě přepadá melancholická nálada a já si můžu v klidu někam zalézt s hrnkem horkého, voňavého čaje. Všude kolem ticho a klid.. Jen za okny si podzimní vítr pohrává s listy starého dubu, postupně je barví do červena a pak zlehka sfoukne, aby si je děti, až půjdou domů ze školy mohly sebrat, zavřít do své oblíbené knížky, zatížit a vylisovat.. a pak z nich dělat krásné obrázky, jako jsme to dělávali i my, když jsme byli malí..
Miluju podzim, brouzdání se mlhou, která mi pomůže postupně odhalovat všechna krásná zákoutí parku a mojí duše.. Probouzí se ve mně spousta smyslů, které by jinak ležely zapomenuty někde uvnitř, v koutku mé duše.. Ne najednou, ale pěkně pomalu, abych si stihla všechno dostatečně vychutnat. Svoje pocity a pak tu přírodní krásu všude kolem, co mi chce názorně předvést, že je svět barevný, i když se někdy celý zahalí do závoje smutku.
Ano, i podzimní plískanice mám ráda právě proto, jaký je to nevlídný čas.. venku prší, fučí vítr, všude kaluže a bláto.. ale právě tím nám podzim krásné předvádí i druhou část života, které si často ani nestihneme v tom každodenním shonu povšimnout a to, že se máme kam vrátit.. do bezpečí a tepla svého domova..
Jen podobné chvíle nám ho dokáží připomenout a my najednou cítíme, jak jsme bohatí, i když jsme si doteď připadali, jako ti nejchudší na světě.
Kéž by ten pocit vytrval..
V takových chvílích ráda vzpomínám.. jímá mě nostalgie a mým největším přáním je, vrátit čas zpět do šťastného dětství, kdy táta s mámou nešli pro dobré slovo daleko, kdy jsme všichni po večerech sedávali potmě jne při svíčce u jednoho stolu a ctili "černou hodinku". Povídali jsme si o všem, co nás trápilo, ale hlavně jsme si dávali najevo, jak se máme rádi..
Miluju podzim, brouzdání se mlhou, která mi pomůže postupně odhalovat všechna krásná zákoutí parku a mojí duše.. Probouzí se ve mně spousta smyslů, které by jinak ležely zapomenuty někde uvnitř, v koutku mé duše.. Ne najednou, ale pěkně pomalu, abych si stihla všechno dostatečně vychutnat. Svoje pocity a pak tu přírodní krásu všude kolem, co mi chce názorně předvést, že je svět barevný, i když se někdy celý zahalí do závoje smutku.
Ano, i podzimní plískanice mám ráda právě proto, jaký je to nevlídný čas.. venku prší, fučí vítr, všude kaluže a bláto.. ale právě tím nám podzim krásné předvádí i druhou část života, které si často ani nestihneme v tom každodenním shonu povšimnout a to, že se máme kam vrátit.. do bezpečí a tepla svého domova..
Jen podobné chvíle nám ho dokáží připomenout a my najednou cítíme, jak jsme bohatí, i když jsme si doteď připadali, jako ti nejchudší na světě.
Kéž by ten pocit vytrval..
V takových chvílích ráda vzpomínám.. jímá mě nostalgie a mým největším přáním je, vrátit čas zpět do šťastného dětství, kdy táta s mámou nešli pro dobré slovo daleko, kdy jsme všichni po večerech sedávali potmě jne při svíčce u jednoho stolu a ctili "černou hodinku". Povídali jsme si o všem, co nás trápilo, ale hlavně jsme si dávali najevo, jak se máme rádi..
Tipů: 10
» 10.10.15
» komentářů: 14
» čteno: 659(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 10.10.2015 - 19:31
Ach ano, bejvávalo, bejvávalo...dobře. Žádný zvrácený svět, jako je tomu teď. Nikdy se nevrátí pohádka mládí... Vrátil jsem se S Tvými řádky o několik desetiletí zpět.
» 10.10.2015 - 23:05
Tomáš: vzpomínky jsou jediný ráj, ze kterého nemůžeme být vyhnáni :-) díky
» 11.10.2015 - 10:29
detektor
Nenávidím podzim....ale rád jsem si to přečetl...:-)ST
» 11.10.2015 - 11:15
ttragelaf
šťastné chvíle st
» 11.10.2015 - 20:22
krizekkk
Četl jsem. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Sněhová vločka | Následující: Do háje, už je to tak!