Vybledlý čas

Pustím si trochu melancholie do žil
a ona vyplave mi na povrch mé zvadlé kůže
jsem bláhový chladný stín
co zvadl v něžných dívčích očích
a slabá větvička
našich lásek ohýbá
a proto miláčku ptám se tě
kde jsou ty časy kdy měli jsme se rádi
jako jeden muž a jedna žena
kde jsou ti mrtví kteří milovali
kde jsou ty hlasy které tak pálí
do krku jemně 
v dopisech bez parfémů
otvírají ztuhlých lístků keře
na té bílé hladině
beze slov