s jistou esencí...

seděl jsem na skále
a díval se do prostoru
zády k světu
který za mnou rámusil
ve zmateném hávu

pak se jen tak objevila

byla malá a útlá
s vlasy spletenými do provazců
a očima takové hloubky
že se v jasu blýskaly

odstup který jsem si zachovával
by zchladil i ten nejvytrvalejší zápal
ale na ni nefungoval

stála bosa
záře za ní měnila květované šaty
v lehkou pavučinu
a odhalovala obrys jejího těla
takže vypadala utvořená ze světla

nepoužívala slova
její pocity přede mnou ležely
úplně odhalené

žádná slova
jen kontakt

když se ke mně přitiskla
byla jako něco tekutého
jen jemné chvění pohybu
a měkkých doteků

tak rozdává rozkoš jen ona
nejen tělesnou
ale i srdeční
a plnou citů

Maraghreena