Četla jsem Ptáky v trní, poslouchala Cain's Offering a milovala tě

úvod před čarou:
Pták s trnem v hrudi se řídí neměnným zákonem; neví, co ho žene, aby se nabodl na trn
a za zpěvu zemřel. V okamžiku, kdy mu trn vnikne do hrudi, neví, že ho čeká smrt. Jen
zpívá a zpívá, dokud v něm pulsuje život.
Když si bodáme trny do srdce my, víme to. Víme, co nás čeká. A přece nás to nezadrží.
- C. McCulloughová, Ptáci v trní

____________________________________________________________

půlnoc
tvá košile přes moje ramena
stíny přes silnici
mám strach
ale
vím, že se bojíš víc než já...
...možná to bude tím
že víš, co přijde
nebo co může přijít

jsem šťastná
tím štěstím
který ti zbude
když víš
že zítřek bude stát za hovno
tím štěstím
který se sbírá ze země
kde leží mezi střepy panáků
ale stejně
o něj stojíš
je v něm život
život
mimo
zeď

četla jsem Ptáky v trní
poslední odstavec
mám vytetovaný na klíčních kostech
směješ se tomu trochu rozpačitě
protože sakra dobře víš
co to znamená...

máš přece rád Oscara Wildea
příběh mladého pana Graye
jsi četl snad stokrát
možná si namlouváš
že jsi jako on
krásný ano, to jsi
mladý to jsi býval
posedlý to nedokážu posoudit...

a taky víš
kdo je tu slavík
kde roste trní
a kteráže dívka pohrdla tou růží

vídíš?
už jsem moc opilá
pletu dohromady příběhy
i naše životy
když ani jedno k sobě nepasuje

....a přesto mi to pořád nedochází
happy endings are not for everyone - they're not for us

....a pořád říkám jen
just give yourself to me, together we will be so elegantly...
...so elegantly broken