jdu v jejich stopách

je na tom něco strašně narušujícího
vzrušení
nad ztrátou básníků
a krve
něco narušujícího
co za žádných okolností
nesmí vyjít na povrch
jen tu je
a dýchá
a mizí a objevuje se zase
coby kurva
na kterou se snaží
všichni zapomenout
jen aby si nepřiznali
že byla lepší než jejich manželky


něco stále tak narušujícího
že údy Davidovy tvrdnou
ještě víc než kámen
a mění se v miláčky
tehdejších božstev
dávno ztracených ve vlnách
drog a všeobjímající zvrácenosti
propitých nocí

//

právě to místo
kde měla být báseň
a není
kam se ubírám když žiji
a už sto let jsem tam nebyla
a co ryčí neutuchající touhou
bourat ideály tohoto zničeného světa

to místo je tak krásně narušující